Pravidla a historie boxu

Pravidla boxu

Následující článek o historii boxu byl převzat z knihy „Lexikon bojových sportů“ od autora Wolfganga Weinmanna, ISBN: 80-206-0613-0, nakladatelství Naše Vojsko.

Historie boxu

Umění bojovat pěstmi je staré tisíce let. V historii bylo považováno za užitečný bojový sport, který má své opodstatnění při výchově mládeže. Jako projev násilí však bylo trestné a zakazovalo se.

V troskách sumerské svatyně, staré přibližně 7 000 let, byla nalezena zobrazení bojujících mužů. V Egyptě byl box známý již před 5 000 lety (jak dokazují nálezy na kamenných reliéfech). Zápas v boxu popisuje též Homér v Iliadě. Od 23. řecké olympiády patří box k soutěžnímu programu. Také Římané boxovali. Své pěsti ovíjeli koženými řemínky; známa byla už dokonce i ochrana uší. Ve středověké Evropě byl box součástí volného zápasu a vyučoval se v šermířských školách.

Moderní box se rozvíjel v 17. století v Anglii. Za zakladatele „manly art of selfdefence“, při kterém se bojovalo holýma rukama, je považován učitel šermu James Figg. Okolo roku 1740 ustanovil Angličan Jack Broughton (vynálezce boxerské rukavice) pravidla zápasu. V roce 1904 se poprvé na moderních olympijských hrách soutěžilo v boxu. Roku 1912 byl založen první německý klub boxu, SV Astoria Berlín. Roku 1920 se konalo první mistrovství Německa.

Boxerský trénink dnes vyžaduje následující vybavení: krátké švihadlo, polstrovanou zeď, hrušku, pytel s pískem, plochou hrušku, míč na gumách, terčový míček a lapy. Zápasí se v boxerských rukavicích, případně s ochranou hlavy, v ringu ohraničeném provazy. Boxeři používají chránič chrupu a suspenzor. Bezpečnosti sportovců slouží přísná pravidla a lékařský dozor.

Podle vzdálenosti mezi soupeři se rozlišují tři způsoby boje:

a) boj na dlouhou vzdálenost – zápasí se na dosah,
b) boj na střední vzdálenost – háky jsou vedeny uvnitř dosahu,
c) boj na krátkou vzdálenost – boj muže na muže

Nejdůležitější boxerské techniky jsou: levý a pravý přímý úder, hák, zvedák, „cross“ a „doublette“.

V boji se boxer snaží zasáhnout soupeře v k.o. bodech, jmenovitě bradu, spánky, krk ze strany, srdeční krajinu, plexus solaris nebo oblast jater.

Pro boxera je důležité snížit co možná nejvíce účinnost úderů soupeře. Toho lze dosáhnout krytím, sražením, úhybem, zachycením, ponořením trupu nebo kýváním.

V zápasech mohou proti sobě nastoupit pouze borci s přibližně stejnou silou úderu. Proto byly vytvořeny váhové a věkové kategorie a zavedeny výkonnostní třídy.

Během zápasu se o boxery starají sekundanti a dohlíží na ně ringový rozhodčí a lékař. Délka zápasů profesionálů i amatérů je různá. Ochranná ustanovení mají zmírnit zdravotní riziko a zabránit poškození atletů.

Historie boxu

Články jinde

Sdílejte stránku:
Pridat.eu